Studánka U Smetáka

Jen co jsem vyskočil z auta, byl jsem ve svém živlu. Člobrdice měla v plánu navštívit píseckou Sportovní stezku a já se moc těšil, až uvidím, co všechno za cviky člobrdice zvládne. Že mne zavede k řece Otavě, to jsem netušil.

Tlapky mne nesly od plechového kámoše rychlostí blesku k řece. Využil jsem první pěšinky, kterou jsem objevil a neomylně zastavil až s kotníky ve vodě. To se ví, koupat jsem se netlapkal. Na to ještě není póčo. Ale zmapovat místo, to jsem musel. Jen co jsem měl řeku v merku, vrátil jsem se k člobrdici, po jejímž boku jsem se vydal kupředu, vstříc novému dobrodružství.

Obešel jsem restauraci u Smetáka, která je v rekonstrukci a než jsem se nadál, byl jsem v lese. Minul jsem dětské hřiště a tlapkal jsem dále zpevněnou cestou, přímo za famfrňákem. Poslouchal jsem zpěv ptáčků, který mne doprovázel na každém kroku stejně jako řeka Otava. Ta příjemně hučela a zpěv ptáčků podtrhávala. Famfrňák si užíval vůni lesa a očadla měla radost ze spousty člobrdů, které jsem potkal. Abych pravdu štěkl, byl jsem překvapen, kolik člobrdů jsem potkal. Tolik jsem jich nepotkával ani v Praze. Musím ovšem štěknout, že pro svou prochajdu si vybrali opravdu krásné místo.

S kebulí plnou myšlenek jsem pokračoval do útrob lesa. Cesta, po které jsem tlapkal, vedla hned vedle řeky Otavy. Několikrát jsem se vydal pěšinkou v lese, abych měl řeku jako na dlani. Nejednou jsem se vydal pěšinkou, která mne zavedla k lavičce nebo kládě na břehu řeky, odkud byl parádní výhled nejen na řeku, ale i na protější břeh. Tam jsem také zmerčil cestičku a byl jsem moc překvapen, kolik psíků tam doprovází své člobrdy. Na břehu řeky, po kterém jsem tlapka, jsem byl jediným psíkem já. Proč, to vám neštěknu.

Když jsem měl Otavu v merku, bylo třeba prozkoumat okolní les. Byl tak jiný, než lesy které znám. Byl samá skála, samá skalka. Jen místy byl svah, na který jsem se mohl rozeběhnout. Jen místy tvořily skály zákoutí, které jsem mohl prozkoumat, jinak jsem měl po levé tlapce převážně pořádný skalnatý svah. Sotva skalnatý svah skončil, vypravil jsem se na jeho průzkum.

První pěšinkou jsem zasvištěl pod majestátní buky. Jen po několika málo dlouhých skocích jsem byl na místě, které bych v místě nečekal. Jen pár schůdků jsem vysvištěl a ocitl jsem se u studánky. U studánky, jíž podobnou jsem zmerčil jen jednou. Objevil jsem studánku, kterou člobrdové vyskládali z kamenů. U studánky, kterou stráží majestátní buky.

V tu chvíli jsem měl ohromnou radost. Vždyť najít studánku ve městě, to se jen tak nevidí. I když, byl jsem v parku, vím. Ale i tak. Jen mne překvapilo, že jsem na místě jediný, kdo si studánku prohlíží. Ostatní člobrdové jí míjeli, jen málo z nich po ní hodilo očkem. Zda je to tím, že vědí, že studánka na místě je a není v ní pitná vodička, nebo tím, že studánka sice vidět je, ale není přímo u cesty, kdo ví. Pro mne chování člobrdů mělo jednu velkou výhodu. Mohl jsem si studánku užít tak, jak jsem zvyklý a jak to umím snad jen já.

 

Studánka U Smetáka, Písek. Studánku najdete nedaleko vrcholu Hradiště a řeky Otavy, na Sportovní stezce. Ke studánce dojdete zpevněnou cestou, sjízdnou pro kolo i kočárek. Ve studánce bylo v době naší návštěvy trošku vody, dle toho jak vypadala, nebyla vhodná k pití.