Rozhledna na Kupě

Kraj: Jihočeský 

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.3910164N, 14.3910981E

Rozhlednu naleznete zde: https://mapy.cz/s/cemegedeno

Tlapky mne nesly cestou necestou, polem nepolem. Po dlouhé době jsem byl na místě, kam jsem dlouho nezavítal. Vyměnil jsem Brdy za jižní Čechy a místo hlubokých lesů a spousty kopců, jsem si začal užívat výhledy do dálek dalekých, přes pole a louky.

Tlapkal jsem tempem, tlapka tlapku mine, a spokojeně si do kroku vrtěl chvostem. Tlapky mne nesly asfaltovou cestou, posléze polní cestou plnou kamínků a kamenů. Jestřebice, malou vísku s nádhernou kapličkou, jsem měl za chvostem. Protlapkal jsem jí tak rychle, až mne to překvapilo. Zda to bylo tím, že jsem koukal po místních kámoších a člobrdech, kdo ví. Ale kaplička, ta mne zaujala. Jakpak by také ne, když je dominantou místní obce.

Jen co Jestřebice skončily, byl jsem ve svém živlu. Po levé tlapce jsem měl pole. Po pravé tlapce jsem měl pole. Před sebou jsem měl polní cestu, která vedla neznámo kam. Viděl jsem, že vede rovně, ale kde končí, to jsem neviděl. Vpovzdálí jsem merčil les, ale že bych měl tlapkat až tak daleko, to mi vůbec neštymovalo.

Nevím, jak dlouho jsem tlapkal po boku člobrdice, ale najednou jsem se přistihl, že svištím s větrem o závod. Svištěl jsem rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala ve větru, od tlapek se mi prášilo a já svištěl kupředu, přímo za famfrňákem.

Jak jsem svištěl, cesta mi šla krásně od tlapek. Obsvištěl jsem několik louží, zastavil se na místě, odkud jsem měl Jestřebice jako na dlani. Prohlédl jsem si kravky, které se spokojeně pásly na pastvině a jen co ke mne došla člobrdice, dal jsem se opět do pohybu a opět jsem svištěl s větrem o závod. Netrvalo dlouho a přivítal mne remízek. Remízek porostlý několika málo stromy.

Jen co jsem dosvištěl k prvním stromům, všiml jsem si zvláštní stavby vpovzdálí. Zaujal mne domeček pro člobrdy s malým oploceným výběhem. Teda kamarádi, to vám štěknu. Něco podobného jsem viděl prvně. Domeček pro člobrdy s oploceným výběhem. Co tady asi člobrdové dělají, to je mi záhadou. Co mne však mátlo ještě více, že jsem v místě cítil přítomnost spousty psích kámošů. Přitom na místě jsem byl sám s člobrdicí.

S kebulí plnou myšlenek, k čemu stavba slouží, jsem úplně přestal sledovat okolí. Tlapky mne nesly podél výběhu, když v tom najednou, zničehonic, stál jsem u obrovské dřevěné nohy. Jak já jsem se lekl, to vám raději neštěknu. Jen co jsem se nohy dotkl, vyskočil jsem, zvedl kebulínu a viděl obra většího než velkého. Stál nade mnou a ani se nehnul.

V mžiku jsem svištěl k člobrdici. Tak rychle jsem snad ještě nikdy nesvištěl. Když mne člobrdice viděla, jenom kroutila nechápavě hlavou. Otočil jsem se, abych si prohlédl obra, co mne tak vyděsil. To, co jsem uviděl, mi vyrazilo dech.

Světe, div se, ale žádný obr za mnou nestál. Jediné, co na místě bylo, byla dřevěná rozhledna. Rozhledna o dvou podlažích. Ani nevíte, jak moc se mi ulevilo. Tlapky se mi přestaly třást a zanesly mne k blízkému altánku. Na rozhlednu, na tu by mne nevynesly. Až tak moc se mi třást nepřestaly. Ale člobrdici, tu jsem na rozhlednu vyslal. Věděl jsem, že jí nic nehrozí.

Jen co člobrdice vykoukla z rozhledny, puňťa se začal schovávat za daleké kopce a lesy. To vám byla podívaná. Okolí, které doposud zářilo slunečním svitem, najednou začalo šednout. Jen co se puňťa trošku schoval za kopec, rozzářilo se široké daleké okolí do červena. Ještě jednou se na mne puňťa podíval ve žluté záři a nakonec se schoval úplně. To vám byla taková krása. Krása, kterou jsem měl jako na tlapce. A člobrdice? Ta měla západ slunce jako na dlani. A podle výrazu, s jakým ke mne přišla, se jí západ slunce moc moc líbil.

Rozhledna na Kupě, Jestřebice. Rozhlednu najdete nedaleko obce Jestřebice nedaleko Bernartic v jižních Čechách. Dojdete k ní polní cestou sjízdnou pro kolo i kočárek. Na místě s nejvyšší pravděpodobností na nikoho nenarazíte. U rozhledny se dá i zaparkovat. Rozhledna je volně přístupná, vstupné se neplatí.