Památník Bílého můstku

Kraj: Jihočeský 

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4598256N, 13.8664708E

Památník Bílého můstku naleznete zde: https://mapy.cz/s/nomacotedo

Když mne tlapky nesou cestou necestou, lesem nelesem, to se mi občas povede najít místečka, která bych v lese nečekal. Jako třeba nedávno. Tlapkal jsem lesem, kde co chvíli stromy nahradila suchá tráva. A přesně v tomto místě jsem našel památník, který říká, že v místě kdysi stával Bílý mostek. Jak mostek vypadal, to už nejspíš nedovíme. Ale jak vypadá místo, kde mostek stával, to vám štěknu dnes.

Tlapky mne nesly měkoučkou lesní cestou lesem plným mladých stromků. Co chvilku mi do kožíšku spadla sněhová vločka, co chvilku mi do kroku zapěl ptáček. Les krásně voněl a mne se tlapkalo, jedna radost.

Tlapkal jsem rozvážným krokem a najednou, zničehonic jsem se přistihl, že svištím s větrem o závod. Mladé stromky byly ta tam a nahradily je stromy vzrostlé. Nebylo jich tolik, abych vám štěknul, že jsem svištěl lesem. Bylo jich tu tolik, aby podtrhly krásu místa. Místa, kde roste suchá tráva a protéká potůček, který příjemně šumí do dálky.

Svištěl jsem podél potůčku a byl jsem ve svém živlu. Člobrdice šla i nadále po cestě a přišla o tolik krásných zákoutí a brodění se po kotníky v mlaskavém bahýnku, že mi jí chvílemi bylo až líto. Já si svištěl kupředu, přímo za famfrňákem. Čím déle jsem bahýnkem svištěl, tím více jsem ho měl na sobě. Už to nebyly jen tlapky, už mi maskovalo i bříško. Tehdy jsem usoudil, že je na čase vrátit se zpátky k člobrdici.

Jen co jsem vysvištěl na cestu, nestačil jsem valit očadla. Bahýnko tu sice nebylo, zato byl z cesty parádní výhled na potůček. Potůček, který se klikatil nádhernou přírodou. Ve chvíli, kdy zafoukal větřík, se i suchá tráva rozezpívala a šuměla do dálky. V tu chvíli jsem si připadal jako v pohádce.

Tlapkal jsem cestou, která vedla všelijak, jenom ne rovně. Co chvilku se zakroutila, ale o zatáčkách se štěknout nedá. Působila tak přirozeně, jako by jí tu někdo vyšlapal mezi stromy, které tu kdysi dávno rostly. Po levé tlapce se mi klikatil potůček a já si užíval každou chvilku, kterou jsem na místě mohl strávit.

Už ani nevím, jak dlouho jsem tlapkal. Příroda byla stále stejná a skoro neměnná. Jen malá zákoutí a stočení potůčku bylo co chvilku jiné. Když už jsem si myslel, že mne nic nepřekvapí, přímo přede mnou, jen lehce k levé tlapce, jsem přímo před sebou uviděl most. Nevelký bílý most, který zářil do dálky a mohl mi pomoci dostat se na druhý břeh potůčku.

Jen co mi v kebuli štěklo, že bych mohl prozkoumat okolí i z druhého břehu potůčku, tlapky se daly do pohybu a v mžiku svištěly s větrem o závod. Ušadla mi vlála na kebuli a být sucho, určitě by se mi prášilo od tlapek. Než jsme se nadál, byl jsem na mostku a po několika rychlých krocích jsem byl na druhém břehu.

Sotva jsem se ocitl na cestě za mostkem, po levé tlapce mne zaujalo něco, co by na místě být nemělo. Pomalu jsem stlapkal z cesty a rozvážným krokem jsem se vydal na průzkum.

Po několika málo rozvážných krocích jsem stál u kamenů. Nenápadných kamenů, mezi kterými jsem objevilo pamětní kámen. Kámen, který odkazuje na 300 let starý Bílý mostek, který odnesla v roce 2002 velká voda.

Nenápadné kameny, strážící pamětní desku, nejsou obyčejné kameny. To jsem zjistil, když jsem strčil famfrňák pod plazivý břečťan. Tam se ukrývala tabulka a odkazovala na menhiry. Bílý mostek musel pro místní člobrdy určitě moc znamenat, když jeho pamětní desku stráží menhiry. A asi je to tak dobře. V potůčku teče tolik vodičky, že je po okraj plný. Kdyby přibylo ještě trochu vodičky, chybělo by málo, a byla by až u pamětní desky. A to by byla škoda.

Památník Bílého můstku najdete u Závišínského potoka. Vedle pamětní desky stojí i menhir. Památník připomíná Bílý mostek, který stál v místě 300 let, až do povodní v roce 2002, kde jej strhla voda. Na místě s nejvyšší pravděpodobností nikoho nepotkáte.