Malý a Velký Mehelník

Kraj: Jihočeský 

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.2945061N, 14.2244422E

Velký Mehelník naleznete zde: https://mapy.cz/s/nuzotobago

Malý Mehelník naleznete zde: https://mapy.cz/s/fodalutuve

Dnes vám štěku o zdolání nejvyššího vrcholu v Píseckých horách. A aby toho nebylo málo, o jednom jenom o mrňousek menším vrcholu, který jsem vzal od cesty. Od cesty jsem ho však nevzal náhodou. Chtěl jsem vědět, jaký je rozdíl mezi Velkým a Malým Mehelníkem.

Tlapky mne nesly lesní cestou nádhernou bučinou, ve které se probouzelo jaro. Ptáčci mi zpívali do kroku, co chvilku mi větřík počechral kožíšek, který mi vyhřívaly paprsky kamaráda Puňťi a já si spokojeně vrtěl chvostem. Den byl jako malovaný a sváděl k dobrodružství mezi kopci v hlubokých lesích.

Tlapkal jsem a užíval si všeho, co mi místní příroda nabízí. Nejdříve jsem tlapkal do mírného kopečka a posléze do většího kopce. Tlapky mne neomylně nesly kupředu a já si říkal, kdy už budu na vrcholku. V místech, kde se ještě nedávno těžily stromy, mne tlapky svedly z lesní cesty na sotva znatelnou pěšinku. Po několika málo krocích jsem stál na vrcholu u oplocenky a rozhlížel se kolem sebe. Zdolal jsem Malý Mehelník a vůbec jsem se nezadýchal.

K mému velkému překvapení nebyl vrcholek vůbec nijak označen. Žádná kamenná socha, žádný kámen, nic. Po pravé tlapce jsem měl hluboký les plný mladých stromků, po levé tlapce oplocenku, plnou pidi stromků, které se teprve za pár let přihlásí o slovo. Důkladně jsem prozkoumal vrcholek, vrátil jsem se na lesní cestu a pokračoval v cestě na nejvyšší bod Píseckých hor.

Tlapkal jsem s velkým očekáváním. Malý Mehelník měl být předvojem nádherného místa. Nejvyššího místa široko daleko. Místa, který ukrývá mnohá tajemství.

Tlapky mne nesly neomylně kupředu. Lesní cesta se kroutila mezi stromky a než se člobrdice stihla rozejít, z pohodového kopečka se stal kopec. Bučinu plnou majestátních buků vystřídala po mé levé tlapce spousta mladých rozčepýřených jehličnanů, stromků, které co chvilku měly větve až na cestě, kde příchozím něžně čechrají kožíšek.

Sotva jsem dotlapkal k mladým rozčepýřeným stromkům, člobrdice se rozhodla, že půjdu na vodítku. Proč, to je mi dodnes záhadou. Je pravda, že ve vzduchu byl cítit kouř a vůně pečených dobrot, ale kvůli tomu jít na vodítku?

Jen co jsem byl na vodítku, zrychlil jsem krok. Než se člobrdice stihla nadechnout, už jsem byl u ohýnku, kolem kterého stáli člobrdové s člobrdicemi a pálili větve, které tu zbyly po těžbě dřeva. To vám byl fofr. Sotva mne skupinka zmerčila, začala se smát. Zda mne, nebo značně uondané člobrdici, to vám neštěknu. Jakpak bych také mohl? Všichni se na mne usmívali. Dokonce i svišť, co byl menší než já, se smál. A já měl takovou radost, že v lese vidím živolu, že šly všechny myšlenky stranou.

Chvilku jsem se s člobrdicí u ohýnku ohřál a už jsem svištěl na vrchol. Z místa, kde člobrdové pracovali, jsem na vrcholek viděl. Viděl jsem na něj ještě dlouho, co jsem za sebou táhnul člobrdici. Vrcholek jsem viděl i na pěšince, kterou jsem tlapkal. Jen co jsem se ocitl na rovince, rozhlédl jsem se kolem sebe a zmerčil jsem přístřešek. Krásný dřevěný odpočinkový přístřešek, který sváděl k odpočinku.

To se ví, na vrcholku jsem stále ještě nebyl. Ten jsem stále viděl před sebou. Přišlo mi to, že si se mnou hraje na schovávanou. Nebo na honěnou, kdo ví. Jen co jsem si myslel, že mám vrcholek na dosah, vždy byl ještě o kousek dál.

Rozhodl jsem se pro malý odpočinek. Věděl jsem, že mi vrcholek neuteče. Viděl jsem, že už nemá kam. Usadil jsem se vedle člobrdice a při odpočinku si prohlížel okolí. To vám musím štěknout, to co jsem viděl, to byla taková paráda, že jsem nevěřil vlastním očadlům. Všude, kam se očadlo podívalo, byla spousta balvanů. Balvany velké i malé. A těch pěšinek. O takovém místě se mi ani nesnilo.

V mžiku jsem byl na tlapkách a rozeběhl se na vrchol. Věděl jsem, že ten zdolat musím. Věděl jsem, že čím dříve vrcholek zdolám, tím dříve budu moci prozkoumat okolí. Co jsem ovšem nevěděl, že na vrcholku objevím další kameny a skalky.

Kamarádi, Velký Mehelník, to je místo. Nejen že je plné balvanů, pěšinek a tajemných zákoutí. Je tu také spousta míst k odpočinku. Dokonce i ohniště na místě je. Ohniště, u kterého je pro každého návštěvníka vzkaz od místního hospodáře, Lesů města Písku, který se o okolní les tak krásně stará.

Musím vám štěknout, že Písecké hory jsou ráj pro každého turistu. Lavičky, kam očadlo dohlédne. Přístřešky, kde si každý člobrda může pohodlně odpočinout a nabrat síly na další toulání. O tom si my, jen o mrňousek dál, můžeme nechat stále jen zdát. 

Malý a Velký Mehelník, Písecké hory. Na vrcholy dojdete zpevněnou lesní cestou. Nevyhnete se prudšímu stoupání. Velký Mehelník je nejvyšší horou Píseckých hor. Na vrcholu Velký Mehelník vás čeká podívaná na balvany s vlastní historií. Na Malém Mehelníku Vás čeká skromná vyhlídka do dálky.

Ráda bych poděkovala společnosti Lesy města Písek, která se podílela na vzniku tohoto článku. Více o společnosti a jejích aktivitách se dočtete na internetových stránkách https://lmpisek.cz/.